Redakční články

Úřad

Kulatý stůl na radnici

08.06.2017 | Tomáš Grünwald | Zobrazit diskuzi (0) »
Dneska navečer proběhla diskuze kolem hranatého (nikoliv kulatého) stolu na půdě radnice ohledně petice, kterou podepsalo několik stovek rodičů, kteří mají své děti na naší škole. Bylo to první setkání všech zúčastněných stran na sporu, který několik dní jitří emoce snad celého Újezdu a okolí. Není asi nikdo, kdo by o této věci alespoň něco málo nezaslechl. Svými kritickými postoji (nejen) k úvodníku paní starostky jsem se mohl této akce zúčastnit. A jsem za to velmi rád. Možná mě mnozí z řád rodičů nepochválí, ale jsem skutečně rád, že jsem toto setkání zažil, a musím s čistým svědomím napsat, že jsem po této schůzce nabyl velmi pozitivních výhledů směrem k budoucnosti naší školy, našich dětí a hlavně směrem ke spolupráci všech, kteří se na výchově dětí podílejí.

Témata se točila v kruhu – od parlamentu, školního časopisu, komunikace, nespokojenosti s konkrétními osobami až k tomu, co se povídá mezi rodiči. Musím za sebe říct, že z mého pohledu hlavním tématem, které všechno ostatní ovlivňovalo, byla právě komunikace školy navenek k rodičům. Právě v tomto spatřuji já osobně nejslabší místo. A nemyslím tím komunikaci konkrétních kantorů směrem k rodičům žáků ve třídě, ale obecně komunikace školy směrem k rodičovské komunitě.
Od začátku bylo vidět, že atmosféra je „hustá“. Kantorky nám rodičům, kteří podepsali petici, vyčítaly, že jsme způsobili takřka kolaps školy, že musí na všech stranách zdůvodňovat, co se na škole děje. Naše strana se pro změnu někdy více, někdy méně snažila potlačit emoce právě ze zmíněné anti-petice a úvodníku. Chvílemi to byly skutečně nepříjemné chvíle pro obě strany. Ale díky přizvané facilitátorce, která byla mimochodem vynikající, se dařilo diskuzi vést více méně věcně. Já osobně jsem po několika málo minutách začal cítit, že mě ta diskuze baví. Bavilo mě poslouchat všechny strany. S některými jsem souhlasil, s některými méně, ale bylo důležité si vyslechnout názor všech. Protože jedině tak je možné se posunout dál a najít cestu, jak zlepšit věci, které nefungují vůbec nebo jen částečně. A jak zachovat to, co funguje.

Výsledkem nakonec je, že budeme pokračovat v tomto kulatě-hranatém stolu příští týden, kdy bychom měli rozebírat konkrétní témata a k nim si dát konkrétní kroky a cíle. Snad budu po dnešku přizván, protože mám po tomto setkání chuť věci budovat, ne bourat.

Zajímavé i bylo, že po téměř třech hodinách jednání s pouhými dvěma minutami na přestávku, diskuze neskončila přečtením zápisu a oficiálním ukončením setkaní. Ale ještě hodinu jsme diskutovali v menších či větších skupinkách. A jak už to tak na takových jednáních bývá, právě tato hodina byla pro mě úplně nejplodnější. Co jsem se během této doby dozvěděl o fungování školy, vztahu úřadu ke škole, paní ředitelce i paní starostce, bylo opravdu velmi zajímavé. Omlouvám se, že toto nebudu momentálně sdílet, ale chtěl bych, aby se informace dostaly mezi nás nějakou lepší formou a cestou.

Na závěr bych chtěl říct, že toto osobní setkání mi velmi pomohlo si udělat obrázek o lidech, které jsem znal jen z novinových článků a z toho, co se povídá. O to větší rozčarování, v pozitivním slova smyslu, mě čekalo. Nedivím se už paní starostce, že měla potřebu se vyjádřit k petici. Text a formu teď nechávám stranou. Svoji větu, která skutečně působila zastrašovacím dojmem, snad vysvětlila. A věřím, že skutečně naše aktivita nebude mít dopad na prospěch dětí. Chápu i sbor učitelů, že měl potřebu reagovat, i když si stále myslím, že z profesního hlediska ta forma nebyla mírně řečeno šťastná. Ale protože ve své profesi zažívám podobné frustrace téměř každý den, tak chápu, proč to vzniklo. Obě tyto aktivity, stejně jako petice, naštěstí zapříčinily, že jsme se mohli v takto krátké době sejít a prodiskutovat naše pohledy na společnou věc, takže nelituji ani jedné z nich, že se stala. Hlavně, že se ledy prolomily a že se věci dávají do pohybu. Věřím, že správným směrem.

A úplně nakonec bych chtěl poděkovat všem, kteří dorazili. Obětovat čtyři hodiny svého času na diskuzi není málo. Ale za sebe říkám, že jsem je obětoval velmi rád a že mám z výsledku velkou radost.
Fotogalerie
Přihlášení